Splav hučí z par v píseň tu tichou,
v niž zabral se zvlhlý pruh niv.
Mdlá vlhkosť se rozléhá líchou,
jak za dne tu nebyla dřív,
zem’ vychládá v parách se tajíc,
už netopýr z šedých vzlét’ střech,
co k zelništím hopkoval zajíc,
a koroptve křikly kdes v snech.
I bylo mi, jak jsem to slyšel,
té noci, jak vnímal jsem div,
pod hvězdami, pod něž jsem vyšel,
tak, nikdy jak nebylo dřív.