I bylo jí... let osm bylo jí,
já dosud ji vidím tak maličkou, bílou,
jak z ticha se prochází v pokoji –
jsou rány, jichž ani čas nezhojí.
Já dosud ji vidím tak maličkou, bílou,
s tou zástěrkou bílou,
let osm jen tenkráte bylo jí, –
jsou rány, jichž ani čas nezhojí...
V těch punčoškách černých, jediná,
má milenko jediná, jediná,
kam zmizela’s, milenko jediná?
Kdo punčošky černé teď svléká ti?
Kdo dostal víc nežli já, nevrátí!
Kdo líbal – chce na věky líbati!