Do vsi jsme došli. Jarní byl den,
slunný byl den a teplý a snivý,
kvetlo už všecko, osamocen
viděl jsem dům se bělati v nivy.
Vinice nad ním táhla se v svah,
v poli se ostře černali muli,
na slunci píchal, leskl se prach,
na větru sotva trávy se vzdmuly.
V samotách domy u tichých cest!
Podivná zdi! – Oprýskaná jest, –
žlutavé dvéře, rezavé kliky. –
Vyjdi teď před váš dům, hezoučká, zde,
zacloň si oči – teď chodec kol jde,
žizní, a jemu – stačí tvé rtíky.