Tak chtěl to osud! Jak on chtěl,
vlak zase mě přes Alpy unášel,
v jih dolů byl mé cesty směr,
o, daleko, daleko za Brener.
Teď bludný poutník severu
zde piji dech zamžených večerů,
ó, Adiže, nad břehy tvé
zde vodí mě myšlenky tesklivé!
V ten směr, kde Bressanone jest,
zřím teskně v noci plné hvězd,
když touha má mě udolá...
Mně rudá světla zamží zrak,
když zahučí po trati vlak
v jih jedoucí sem z Gardola.