Ty šestnácte let v hrobě tlící již,
má bílá sestro, vstala’s v snění mém,
pod měkkou trávou zapomněna spíš
tam na hřbitově prostém, vesnickém.
V rakvičce svojí z lesknoucího cínu
pod zlatým křížkem v smutečních vrb stínu
šestnácte roků, šestnáct roků již,
má bílá sestro, zapomněna spíš.
A pošel králík, jejž jsi líbávala,
pes zcepeněl už, jejž jsi milovala,
nic nezbylo tu, já jen tady zbyl,
a tvoje panna v prádelníku starém,
tu, kterou někdy dostala jsi darem,
a suchá kytka... kdo tu kytku svil?