To jaro už prstem zas kývá,
a od jihu ptáci zas letí,
prach žlutavý z jehněd se schvívá,
jak vítr jen zahoupá snětí.
A nebem jdou oblaky bílé,
a duší jdou oblaky bílé,
a květy jsou bílé, jsou bílé,
a myšlénky duší jdou bílé...
A duben už promoknul šestý,
déšť do bahna zvolna se vlíná,
a z rozmoklé, z rozmoklé cesty
mhou zavání smočená hlína.
A nebem jdou oblaky bílé
a duší jdou oblaky bílé,
a květy jsou bílé, jsou bílé,
a myšlénky duší jdou bílé.