Do pastvin zahnědlých už před začátkem zimy
van větru odněkud teď od severu vpadá,
a třese větvemi už zase prořídlými,
mha bílá od lesů se provalila v lada.
Vše hnědne. Zpožděný svou podzim práci počal
a tříští ledovou a jinovatkou potáh’
žlutavé kaluže a v rákosinách močál,
a s dubů listí rval i s hruší na samotách.
Ó, něco skleslého, co pozvedne se stěží,
v mých snech a myšlénkách a spadalého, leží,
jak listí pod stromy, jež holé trčí v kraji.
Vše s nich je serváno, jak v mojí duši zmdlené,
a jako k modlitbě své větve obnažené
teď vlhké do mlhy prosebně pozvédají.