Moucho, suchá, zemdlená
v čas, kdy meloun zraje,
a kdy vítr zasténá
chvílemi vždy v listí suchém,
ach, to podzim táhne v kraje,
babí léto chví se vzduchem!...
Vidím odtud žlutou báň
a věž kostelíka,
vidím pole, vidím stráň,
z ohňů pasáckých se kouří,
v okenicích vítr vzlyká,
mlha se všech stran se chmouří.
To je smutek podivný,
vane s holých strání,
kde se obrys myslivny
mezi stromy bílý ztrácí...
Šedých mračen řídkou tmání
sotva západ zakrvácí.
Moucho, suchá, zemdlená
v onom vzduchu kalném!
Kolébáš se hubená
liknavě a zpolehýnka...
– Tak se houpá v citu žalném
na dny zašlé upomínka!...