Ještě ten teplý, tichý a vlahý,
ještě ten letní déšť měkký! –
Večer dnes příliš nadešel záhy,
snáší se k žlutým pěšinám,
jemně se dotek lenivé řeky,
poslouchám jen a vzpomínám.
V olše a habry bije on čistý,
večer co rychle se šeří,
jakoby prorážel zelené listy,
chvílemi crčí zděšeně,
vpíjí se v ptáků umlklých peří
a zase zpívá tlumeně.
A co tak tonou stromy už v mlze,
je mi, jenž jeho píseň mdlou slyším,
jakobych na rukou cítil tvé slze
roztékat tiše po prstech,
a tvůj pláč stává se tišším a tišším,
už jen to pláče v mojich snech.