Učitel piana, s nímž odpoledne hrála,
již mohl doufati, že roztál srdce led,
když s jasem ve očích na něho jen se smála,
a přece vyznati, co cítil, nedoved’.
Na okně kanárek si prozpěvoval v kleci
chytiv se nožkama za klece tenký drát, –
– a s ním se děly dnes tak přepodivné věci,
až náhle sevřel ji a chtěl ji zulíbat! –
A ona zardělá, pst! zašeptala tiše,
teď všecko ztraceno, si skoro myslil juž,
však je to lépe přec, být náhle sražen s výše,
co náhle přichází, spíš snese mladý muž.
Však ona pozvédla se, byla děvče mladé,
on chvěl se pokořen a žhavou vášní spit,
a vzala šáteček a na klícku jej klade
a naivně zašeptá: „Moh’ by nás vyzradit!“ –