Mhou jarní kráčeli jsme do údolí se skal,
a v páře před námi už usínaly líchy.
Do stromů vonících déšť jarní zticha pleskal,
a v hnízdě na stromě pták nepohnul se tichý.
Křik sojek utichl. Rosniček skřehot pouze
se mlhou ozýval a zase zvolna ztichal.
A kapky dešťové mizely v kolech v strouze,
mech voněl smočený, strom chvílemi mhou vzdychal.
A měsíc nevyšel, a hvězdy nezaplály,
dál tiše krápalo na měkké peří drozdů.
Jen trubka hajného se zatřásla kdes v dáli
v to tiché pleskání a v tlumený zpěv hvozdu.