Košilky, povijan a všecko chystá,
už se zarděním čeká onen den.
(Pro lásku k muži zbude-li teď místa,
na štěstí budoucí když myslí jen?)
Již Mařka žvatlala: „Kdy přijde, mami,
jak papá řek’, ta sestra maličká;
pak budem’ celý den si hráti samy,
já panny dám jí, že má setřička!“ – –
Ach, přijde! Kolébku už Líza snesla,
den překrásný se blíží stále víc,
Již sedá mdlá do houpacího křesla
a Mařka u ní běhá žvatlajíc.
Dnes náhle řekla mamá netušící
když omrzel jí hraček, loutek řad:
„Já Karovi to zapomněla říci,“
a běží mu to ihned pošeptat – –