Dnes bylo jitro... plaché mžení v zracích
že vyvolat mi dovedlo! Svit mdlý
nám zahrával a blýskal na bodácích,
když z modravých Alp k Tridentu jsme šli.
Já snědé děvče zahléd u kukuřic,
zrak mělo černý, cikánský to zrak,
můj teplý pohled, v pestrý šat se tulíc,
mi oplatilo s pole dlouze tak!
Už z vinic čpěla vůně listopadu,
dech náš se bělal v ranním, vlhkém chladu,
jablko jedno zbylo na jabloni...
Cit z minula mě schvátil silou klamnou,
mně zdálo se, v ten okamžik že za mnou
zmizelé děvče hlavu v dumách kloní – –