Dnes je mi smutno. Ticho ospalé
když ulehlo si i v koruny stromů.
Do oken déšť mi bije zoufale,
a housátek tlum navrací se domů.
Já v mokré trávě jejich vidím chvat,
jich zlaté peří žloutne ve tmě bláta.
Nepřestávají kapky v okno bubnovat,
a jarní večer tichý chvátá, chvátá, chvátá.
A v duši cítě zbytky z ošumělých dnů,
žal cítě nad tím, co mi bylo vzato...
Já už se nevznítím a už se nepohnu,
když marných snů zřím v blátě lesknoucí se zlato.