Zas jeden ztracený den,
kde nebylo světla ni záře,
zmizel jak tíživý sen
a utonul v šedivé páře...
Já bych teď na hory šel,
kde zvony tak jásavě znějí,
stopy tvé hledat bych chtěl,
kde hrdličky v lesích se smějí...
Cyklamen květy bych snes’
od křišťálných, dumavých tůní,
aby se naplnil dnes
můj pokoj zas dalekou vůní!