Kalhotky bílé z atlasu,
jako krev červené fraky
zlatem se blýskají s jeviště,
s čela mi shánějí mraky.
Sedím jak páni poslanci
po tuhé sněmovní práci,
z orchestru prší už valčíky,
refrén se s potleskem vrací.
To je ta Vídeň valčíků,
lásky a mazlení plná,
také mne schvátila v náručí
rozkoší prohřátá vlna!
Já bych jel nyní na souper,
v hodinu vrátil se ranní,
horší než Don Juan, omylem sved’
církví mně oddanou paní...