Na břehu bledského jezera
starý pán chodívá z večera,
vlastně tam chodí celý den,
k básnění stále naladěn.
V kapsách má epiky studnice,
modernu proklíná velice,
arabsko-čínské pověsti
stačí mu zcela ku štěstí.
Krajan když z dáli sem zavítá,
zláká ho na místa zakrytá,
vytáhne z kapsy papíry,
které se mění v upíry.
Mne také postihl stejný los,
k starému pánu mě uved’ kdos,
jak se teď pozdě domnívám,
zbaviti chtěl se básní sám!
Každé prý přání se vyplní,
když zvonek z ostrova libě zní...
Já si vždy přál, by vzal ho ďas,
on zatím večer básnil zas!