Co zbylo trpkého mezi námi,
dávno je větrem rozváto,
se steskem po mládí dozníváš mi,
života mého sonáto!
Chladnějším okem se na vše dívám,
u srdce při tom mrazí však,
nebylo lépe, když v nejistotách
nade mnou visel těžký mrak?
Nebylo lépe, když stiskem ruky
krev se mi varem bouřila,
když jsem lží bláhovou sebe těšil,
že jsi mně celá patřila!