Se stromu života padají květy,
žádná je ruka nesbírá,
brána se přede mnou v tajemné světy
pomalu v dálkách otvírá...
Potulné lásky! Já pro vás žil pouze,
kolik však lásek, tolik ztrát,
v srdci, jež chvělo se v tuše a touze,
neztišil nikdo lásky hlad!
Daleká cesta a polibků málo,
asfodel rozkvet v ústrety,
říše snů, o které vždy se mi zdálo,
přijmi mne v kraj svůj zakletý!