V hodinách pozdních, dům když ztichne celý,
pendlovky pouze ruší klid mých stěn,
záclony těžké tlumí světlo z ulic,
nad obrazem tvým dumám nakloněn...
V plesových šatech, pohádkově bílých,
na mne se díváš zrakem tesklivým,
vzpomínky bolest, hlodající tiše,
pijáků zvykem vínem zapíjím...
V bezesných nocech navracíš se ke mně,
v pohovku prázdnou sedá bledý host,
dlouze se dívá, odejde pak němě
zapadnout v hrob, jenž zve se Minulost!