V Admontě prší druhý den,
v mlhách jsou ztopeny hory,
ani pes nejde v dešti ven,
s počasím těžké jsou spory.
Od rána sedím v klášteře,
vinné kde sklepy se tají,
piju ve zbožné důvěře,
takhle se musí pít v ráji!
Mniši jsou dobře dužnění,
to snad ta knihovna dělá,
co dává duši nadšení,
bičem je na hříšná těla.
Ať prší třebas čtrnáct dní,
aspoň se osvěží tráva,
až se na horách rozední,
v mlhách zas bude má hlava.
Kdyby tak přišlo dělení,
země se rozpadla v střepy,
mnichům bych nechal modlení,
sám bych si vzal jejich sklepy!