Má cigareta dokouřena
a hlava klesá do dlaní,
už vřava dne je dobouřena,
na věžích teskní klekání...
V tu chvíli vždy tě pouštěl papa
na hodinu před večeří,
zda tušil, že mu s dcerou šlapá
ten, kdo ve svatby nevěří?
Zda věděla to tvoje mama,
jež má prý oltář skládací,
že poupě její někdo klamá,
jenž se srdcem zná zahrát si.
Ó bílé břízky v chladu lesů,
my do vás jména vrývali,
vy v tichu mlází, vůni vřesu
jste skryly vášně přívaly!
Teď vzpomínky jen hlavou mojí
jak tažní ptáci přeletí,
já musím dále po svém boji,
ať zrak se zkalil v napjetí.
Ta pěšina je zválcována
a je z ní dobrá silnice,
má píseň lásky dozpívána,
ty kloučka máš už, dědice!