Co zrálo dlouhá léta
za dne a svítání,
teď přetíženým klasem
se ke mně naklání...
Tvá ústa, jichž jsem hostem,
tvých vlasů ručeje,
mně šumí písní mládí,
mé živí naděje!
Tvé objetí jest dlouhé
a půlnoc blízká jest!
Chci na vše zapomenout,
až pobledne svit hvězd...
Ty v náručí se chvěješ,
ač život volá k nám!
S tvou rukou na smrt bílou
chrám lásky otvírám!