Kraj v mlhách slitý... dlouhé lány polí,
jež k návrším se táhnou, zmlkly teď,
jen vítr zalká prudce nad topoly
a prchá dál, kde v neurčitou šeď
plá rudou barvou chalup nízká zeď,
kde hrušní vršek tmí se posud holý...
Má dálka tady ssinalou vždy pleť,
a smrti stesk jde uvadlými stvoly.
A ohlédneš se. Zpátky jdou to pluky,
krok odměřeným tempem v půdu zní,
a nevíš, jak tě záchvat chytne prudký,
jdou z cvičení to řady poslední...
Mrak po obloze zvolna v dálku plove
a slunce hasne v křížích u Sadové...