Smíření přišlo... Stručný list
zvěstoval mně to rázem,
v očích se tmělo, jak by sníh
hustě se sypal na zem...
Dlouhá ta léta opuštění
mrtvá a jednotvárná
najednou vstala v duši mojí,
vidění všecka marná!
Musím tě zase brzo zřít,
ty, která držíš v rukou
nejvyšší štěstí, která též
bolest znáš budit prudkou!
Jako by duší zašuměly
peruti černých ptáků...
Cítíš, jak léta opuštění
zatměla srdce v mraku?