Na širé Rusi zas hřímá,
řečištěm dravý jde proud,
na sterých hranicích dýmá
spálených okovů troud!
Poroby bledne už kletba,
volněji dýchá kol zem,
nová že vychází setba,
rovnost jež přináší všem.
Krví však zalitou rýhu
dosud je na tvářích zřít,
staletých útisků tíhu
najednou nestřese lid.
Zaseté osení zraje,
pomalu čistí se vzduch,
s paprsky příštího máje
v práci se zaleskne pluh!