Duše má s tvojí se minula kdysi,
v zahradách lásky jsme bloudili,
z hříchu se společné napili mísy,
tys chtěla, bychom ji rozbili...
Aby už nikdo víc netoužil po ní,
čistý pel znova chtěl servati,
jednou jen v životě lásky květ voní,
duše se pravou chví závratí!
To je vše dávno... Jiná je doba,
nenávist vkročila mezi nás,
tu číši, ze které pili jsme oba,
kdo přišel, každému podalas’!