Hluboká půlnoc... Hodiny bijí
na věži zvolna dvanáctou,
kovové tóny v duši se ryjí,
stíny se plíží hluchou tmou...
V zrcadle modré plaménky hoří,
budoucnost vidím zrádnou v nich,
ztroskotán pluji po mrtvém moři
ostrovů kolem Blažených...
Na vše je pozdě! Na dívčí líce,
na jásot dětí, úsměv žen,
na hradbách Vzdoru stojím já sice
nepřemožen, však opuštěn...