Dny a roky ubíhají
v jednotvárném smutku dál,
rozhlížím se udiveně,
před lety kde již jsem stál!
Tenkrát moji duši hřály
svěžích dojmů pocely,
všudy v cestách, kudy šel jsem,
květy vstříc mně voněly.
Vzpoura smyslů ztišila se...
ale rukou nevidím,
jež mé čelo hladívaly,
o ty ruce jsem chudším...