Tu sladkou píseň o štěstí
mně znavenému šelestí
poslední svého jména:
rod jeho slávou zazářil,
až jediný on se mnou zbyl,
ba věrnější, než žena!
Však jeho schvátí osud též –
snad zítra večer zahyneš,
a nikl mně jen zbude,
ó poslední už zlatníku,
jenž v kapse zbýváš básníku,
mu oslaď žití chudé!