Nezbylo hněvu ani lásky,
cizí nejsme však sobě,
mrazivé jasno mezi námi
svítit musí i v hrobě!
Ústa se brání mluvit všedně,
v očích čteme si posud,
vzpomínkou co je dnes jen vlahou,
kterou zadupal osud...
V záhonech Tvého žití kvetou
ještě krvavé růže,
ruka Tvá bílá jednu z nich mně
ještě podati může...