Polední ticho leželo v polích,
v trávě se nehnul ani list,
v koupeli světla hořely máky,
nebe se slilo v ametyst.
Stanul jsem v sadě, víno kde zrálo,
s bílé zdi sálal prudký žár,
s paprsky slunce země se snoubíc
sládnoucích plodů nesla dar.
Hleděl jsem v dáli... Písečnou pouští
život můj prošel, zprahlý květ,
minulo dávno polední zrání,
plodů však nikde nevidět...