Už bílé myši vyskákaly
ze shnilé lodi života,
jen jeden maják v širé dáli
se rudým okem blyskotá.
Já pod ním bloudím, jak mne osud
sem zahnal v bouři před lety,
však v srdci mém se chvěje posud
ten přelud lásky zakletý...
A myslím někdy, lásky slova
snad vyřknou ústa hedvábná...
či hlava moje, vyhnancova,
klid najde moře až u dna?