Když v noci přijdu z hospody,
tu rozsvítím si svíčku,
a těším se ze svobody,
že neznám pantoflíčku.
Co jiný boty sundavá
a na boso se krade,
mne domovnice skuhravá
vždy překážky jen klade.
Však šestáček ji skonejší
a zacpe její ústa,
a tak mé štěstí vezdejší
dál v našem domu vzrůstá.
A ač mě čeká zouvák jen,
dvě dýmky, čtyři stěny,
já s tím jsem také spokojen,
ač bez polibků ženy.
Já žiju jako cikán snad,
však mě to, věřte, vábí,
mně celý svět je kamarád,
ať za pecí jsou švábi.