Jen duši tvou chtěl bych si vzít,
jež očima tvýma se dívá,
a pak zase svou cestou jít,
jež ve smutnou nížinu splývá...
Snad rety tvé žhavé jsou dost
a k polibkům rády se nahnou...
Já z jiného světa jsem host,
jen po duši ruce mé prahnou!
A všecko, co dosud jsem žil,
je najednou nicotnou tříští,
když z hlubin tvé duše jsem pil,
mně lásky se zjevilo Příští!