Spí ještě temné síly
hluboko v prsou mých,
já cítím jejich vření
za nocí bezesných.
Já písní lásky vřelou
chtěl srdce dobývat,
na která v bouři žití
chlad jinovatky pad’,
a hledal ty, jimž srdce
se v lásce stejně chví,
jimž v bílé žáry vášně
stín padá zoufalství!
Jsem lovec snivých duší
a v bouřích kráčím sám,
na cestu řekou Věčna
mně úzký stačí prám...
Však jiné ještě písně
mou rozezvučí hruď,
ó Ty, jež teprv přijdeš,
ty smělé písně vzbuď!
Ať zpívám krásu žití
a v soumrak pozdních cest
ať tvrdým ohněm svítí
mně na sta zářných hvězd!