Ó, mnoho bylo stesku
ve smutných očích tvých,
a mnoho tichých blesků
se zrcadlilo v nich!
Zda tušila’s ty rytmy,
v nichž bilo srdce mé,
když v důvěrném tom přítmí
jsi sedla vedle mne?
A děcko na svém klíně
jsi měla, dumajíc
o hříchu svém a vině,
jíž planula ti líc!
A v podivné té chvíli,
když vše mně vzdávala’s,
já smuten hladil bílý
jsem děcka tvého vlas!