Bílý zámku v zeleném sametu lesů,
pyšně shlížíš v údolí kvetoucích sadů,
k rudým střechám hôtelů světových lázní,
– pohádko sněžná!
Která bledá princezna bloudí v tvých síních,
zírá z oken k tišinám lesnatých strání,
stíhá zrakem znaveným bujný ten život,
proudící v thermách?
Jdeme v tichém vzrušení, nevěsto moje,
žlutý písek sype se pod kroky stezkou,
z dálky zní sem akkordy cikánských písní,
tesknících láskou.
Na verandě cizinci u stolů sedí,
v pestré směsi jazyků hlučně se baví,
dámy v plaidech smějí se, srkají kávu,
hedvábím šustí.
Dozrává zde společnost starého řádu,
zlaté mušky ve vodách hnijících svítí,
zatím s hor co s kosami blíží se ženci,
hotovi k Dílu!