Lípy zas kvetou... Vůně se vlní
do polí, na něž soumrak pad’,
nad zahradami měsíc se plní,
lukami vzdychnul noci chlad.
Potkal jsem Tebe. Oči Tvé planou,
v zornicích vlahý lesk se stkví,
volné Tvé šaty, větrem když vanou,
zrazují Tvoje tajemství...
Dávno je tomu, co jsme šli spolu...
Jinému vzpučel lásky květ,
v nocech jen plných těžkého bolu
volal jsem jméno Tvoje zpět...
Zdravím Tě lehce. V hlubinách duše
jak by se trhal dravý proud,
k hlavě se valil... zapad’ zas hluše...
před Tebou já měl pokleknout! –