V hradebním příkopě fialky voní,
kos hvízdá písničky ve křoví,
vzpomínka v duši mé z daleka voní,
větřík ji kolébá májový.
Na jedno děvčátko s tvářinkou hladkou
vzpomínám v lyrickém záchvatu,
mluvila němčinou měkkou a sladkou,
o jaké nezdá se Tagblattu.
Blízko mne v divadle měla své místo,
očima házela divoce,
srdce mé nebývá na jaře jisto,
nejsladší cizí je ovoce!
Opona spadla. Já zdvihl se taky,
dojem byl v duši mé úchvatný,
ještě mně jedenkrát vzplanuly zraky,
neznámá čekala u šatny...
O marné lásce teď péro mé píše,
dobře, že tichým jsem básníkem,
do města, kde ona žije a dýše,
půl dne se musí jet rychlíkem...