Podej mi satanův rituál,
k tomu číš těžkého vína,
budem dnes proklínat lásku svou,
krev až se rozpění líná!
Hodinu prvého setkání,
ve které dřímal jed sladký,
čarovné vlnění vzpomínek
nikdy ať nevrátí zpátky!
Paprsek, který nám duši hřál,
volal ji k novému žití,
v ledové pláni ať roztříštěn
v nejhlubší propast se sřítí!
Úsměvy, kterými hladila’s
drsného života hrany,
v šílené slzy nechť změní se,
pekla jež svlažují brány!
Stín tvůj mně chodí přes cestu,
vidím ho za sebou časem,
volám tě, mrtvou svou nevěstu,
bolestí zlomeným hlasem!
Ty nemáš děcka mi zroditi,
snahy mé dál jež by neslo,
navždy si zůstanem cizími,
záští nám do srdcí kleslo!
Lože tvé nezkvete krvavě
pod mými polibky v máji,
ruce tvé meč drží kalený
na cestě, jež vede k ráji...