Jsem starý kouzelník,
jenž zmládnul Tvojí krví
a Tobě na počest
teď vznáším pohár prvý!
Jsem ve snách spící dům,
kol něhož den už chvátá
a žití pochodní
jde bušit v těžká vrata.
Jsem hvězda, hasnoucí
v propastech všehomíra,
k níž světlo doletíc
po tisícletích zmírá.
Jsem opuštěná sluj,
v níž čistý pramen zurčí,
a balvan mramoru,
jenž čeká ruky tvůrčí,
a snad též vyhnanec,
o kterém báje praví,
že vínek královský
mu vsazen na skráň hlavy,
by jednom po roce
byl svržen zase s trůnu
a s vratkou lodičkou
byl svěřen moře lůnu...