Je to zas jarní den svěží a čistý,
celý, jak jitro jen bývá,
nesměle mladými květy a listy
a zlatem jehněd se dívá...
Láska jde přírodou! Veliké Příští
jakoby vanulo světem,
poslední krůpěj se v démanty tříští,
stráně se bělají květem...
Nikdy mít nebudu, co jinde vznítí
jaro snad ve srdci cizím,
ale to s povděkem přijmu, když svítí
leskem svých paprsků ryzím!
Rád uzřím po bouřích jaro své klidné
o naděj, o lásku chudší,
přinese pro mne též vzpomínky vlídné,
s životem smířit se učí!