Ó, čelo své nech mě líbati
až do smyslů sladké závrati,
to voňavkou mládí dýchá,
mé srdce si rádo zabouří,
když mama tvá oči zamhouří,
a ty budeš hezky tichá!
A v blankytu tvojich úsměvů,
jak doufám, já najdu úlevu,
ač vyrovnal jsem se s žitím,
ó kdo chutnal rtů tvých ananas,
v tom plameny lásky hoří zas,
byť papa tvůj hrozil bitím!
Však pošleš-li, slečno z hedvábí,
již jalový hovor nevábí,
mne k návštěvě ke své matce,
či dokonce přímo do fary,
já odtroubím tyto fanfáry,
a nechám si říkat „zrádce“.