Ke slunci bažanti vzlétli,
bronzem se blýskla jim šíj,
paprsek v mýtině světlý
jásal a volal: ó žij!
Sněti se zachvěly v touze, –
dávno s nich opadal list,
stříbrný proud hrčel v strouze,
nad hlavou větru táh’ svist...
Ostřice pohádky šepce,
na olši cvrliká pták,
po mechu kráčíme křepce,
tajemstvím září váš zrak!
Pěšinou přejdeme v houští,
do duše zpívá nám les,
ruka má k vaší se spouští,
o hříchu měkký sní vřes...
Čert ale nespí, jak známo,
z rajských mě vyvedl bran,
proč pak jste bledla, má dámo,
to jen pár vylítlo vran!