Někdy mou duší bloudí žal,
že jsem své lány nedožal,
až poslední zavzní zvonění,
má ruka při práci zkamení.
Vzpomínky se mnou půjdou spat
na jeden květů plný sad
a na jedno jitro zářné dost,
by svítilo mně až na věčnost!
Vzpomínky v pestré směsici
z hlavy mé vzlétnou mlčící,
až lásku mou najdou, řeknou k ní,
že kletby jí nesou poslední!