V chladnou noc, když hvězdy plály,
vyšli jsme ze sálu ven,
v bílém sněhu roztávaly
stopy naše, jako sen
takty hlavou šuměly...
Zrcadla už zkalila se;
zbytky párů tančících
v posledním už světel jase
vířily a sál už ztich’,
v šatně ještě hlučno jest.
Bah! Já zíval pouze nyní,
noc to byla, přešlá dnes,
ale dál jak by tou síní
valčíku se rytmus nes’,
mrtvým stínům do tance!
Již jsme došli. Měsíc bledý
nad krvavým jitrem plá...
s Vašich ňader naposledy
kytice už uvadlá
voněla mi k rozchodu...