Ba je to celá řada let,
co psal jsem v památníky,
při vůni lehkých cigaret
jsem chválil dívčí rtíky.
Však dnes těm veršům nevěří
už ani srdce moje,
já s klidem sedám k večeři,
dne přečkav tuhé boje.
Než někdy přece po letech
ten starý oheň doutná,
a srdce, na němž rostl mech,
se rozpláče jak loutna.
Ta věčná srdcí obleva
mně potom nedá spáti,
a Musy noční návštěva
mně písní dar zas vrátí.
A všecky drahé postavy,
jež pochoval jsem v duši,
mně kynou z dálek pozdravy
a nitro moje vzruší!
V té chvíli vašich šestnáct let
já chtěl bych míti zpátky,
při vůni lehkých cigaret
sen mládí prožít sladký!
Pak bych vám zpíval kadence
o lásce k omrzení,
však pro letného mládence
nad tichou lásku není.
Neb sedmá vlna rozlije
se nejdál v mořské skály,
a láska, která pozdní je,
ta nejvíc srdce spálí.