Rychle se stravuje plamen,
jenž mezi věčnostmi hoří,
neznámo, na kterém místě
světélko utone v moři!
Všecky ty plameny jednou,
ve kterých tají se žití,
uhasnou v popelu šedém,
v mlčící propast se sřítí...
Všecky ty pohledy sladké,
duší dvou tajemné chvění
odejdou, tak jako poutník
v země, z nichž návratu není!
Nevím, proč Marnosti píseň
právě dnes duši mou drásá,
vzduch je tak zázračně měkký,
v sadech už ptačí zpěv jásá,
a ve tvých blankytných očích
celé se otvírá nebe...
Nevím, proč Marnosti píseň
právě dnes duši mou zebe...