Úplňková zimní noci,
vichr povstal v klínu tvém,
vlažný vítr zavál prudce
stříbrných mlh předivem!
Jako by měl všecko smésti,
stará pouta roztřískat,
vítr bouří spícím městem,
nábřežím ho slyším lkát.
To jsou chvíle, v kterých touha
marně v prsou burácí,
přechodů ty chvíle těžké,
při nichž srdce krvácí,
kdy je nutno staré cíle
dravým vichrům dáti v plen,
aby v duši moh’ se zrodit
nové lásky slunný den!